NE základnám Brno

Jaká je síla argumentů pro základnu?

Mário Matěj

Jaké jsou reakce iniciativy na argumenty pro vybudování radarové základny na území ČR?

Občané prý nerozumí problému, který se jich týká. Vláda snad ano?

Setkáváme se s otázkou, zda jsou lidé schopni a zda mají o této otázce rozhodovat. Odpověď zní jednoznačně ano. Už jenom samotný fakt, že drtivá většina obyvatel je proti, naznačuje, že mají v této otázce jasno a uvědomují si, co je pro jejich zemi nejlepší. Najdou se ovšem pochybovači a věční nespokojenci, kteří jsou vždy proti většinovému názoru spíše ze zvyku, ideologického zmanipulování nebo dokonce lobbyistických zájmů než z rozumného přesvědčení. Říkají: "Má rozhodnout vláda, ta ví lépe než my, co je pro nás dobré." Už v tom samotném prohlášení je paradox obzvláště u pravicově orientovaných jedinců, kteří staví individuální schopnosti a rozhodování nad rozhodnutí jakékoliv státní struktury. Vzniká tak ovšem i další paradox vyjádřený prostou otázkou. Kdo ve vládě tomu podle vás rozumí? Je to snad ministryně obrany, která pro jistotu nepřišla na žádnou debatu, kde by prokázala jenom svou neinformovanost, nebo snad jednostranně, nekriticky proamericky orientovaný a tudíž zcela neobjektivní geolog Alexandr Vondra? Předpoklad, že tomuto tématu rozumí i někdo jiný v současné "vládě jedniček", se nezdá příliš pravděpodobný. Což ovšem není dáno složitostí problému nebo nemožností jeho úplného pochopení běžným občanem, ale spíše tradiční arogancí a ignorancí vlády, která není příliš ochotna věnovat se této závažné otázce. Vláda chce rozhodnout bez diskuze, vedená pouze nekritickým a z dlouhodobé perspektivy neodpovědným postojem nebo v horším případě obyčejnými lobbyistickými zájmy. Dá se předpokládat, že "odměny" v případě úspěšného prosazení budování radaru dosáhnou sumy několika desítek miliónů korun, což je částka, která stojí za zradu volebního programu i legitimních zájmu občanů celé České republiky. Nezájmu o skutečnou debatu nasvědčuje i skutečnost, že politici nejsou schopni ani za několik měsíců debaty přednést smysluplné argumenty. Je to dáno i faktem, že opravdu smysluplné argumenty ani neexistují. Jedná se vždy o desinformaci a svévolnou manipulaci s fakty, která nerespektují ani historii, ani současnou geopolitickou realitu. Hlavní argumenty vládních činitelů se skládají z tvrzení o prestiži, ekonomickém přínosu a bezpečnosti. Tyto "argumenty" jsou při elementárním rozboru víceméně absurdní a v některých případech raději podezírám vládní činitele z osobitého smyslu pro humor, protože pokud svá prohlášení myslí vážně, prokazují jen svou nekompetentnost rozhodovat nejenom o této otázce, ale i o řízení tohoto státu.

Mezinárodní prestiž

První argument o mezinárodní prestiži byl zřejmě narychlo vytvořen, aby bylo vůbec možné říct něco pozitivního. Je reálná představa, že nás budou v zahraničí respektovat jenom díky tomu, že nám tady někdo postaví radar, aniž by se nás ptal na názor? Mě připadá, že na ponížené úslužnosti není nic prestižního. Podobný radar stojí v Grónsku, Skotsku a dalších oblastech. Nevím, jestli se Grónsko (potažmo Dánsko) nebo Skotsko těší větší mezinárodní prestiži poté, co na něm vybudovali radar. Nesmyslnost tohoto argumentu je příliš jasná na to, než aby stála za další rozbor.

Ekonomický přínos

Další pochybný argument apeluje na hospodářský přínos. Pokud má někdo pocit, že se nám nějak výrazně zvedne HDP či celková životní úroveň díky tomu, že si necháme budovat cizí základny na našem území, ptáme se pouze na toto: Jak je možné, že všechny ostatní evropské vlády jsou tak omezené a ekonomicky krátkozraké, že se neperou o to, která si americké základny vybuduje na svém území. Pokud je to tak skvělá a ekonomicky blahodárná věc, proč neexistují investiční pobídky pro budování základen nebo aukce pozemků, na kterých mají základny stát? Proč tedy Italové obdařeni blahodárným vlivem amerických vojenských základen uspořádali stodvacetitisícovou demonstraci proti rozšiřování americké základny? Vždyť by to podle logiky ekonomického přínosu mělo naopak vyvolat nadšené oslavy nad růstem HDP, snižováním nezaměstnanosti a celkových společenským blahem. Zjevně tomu tak není.

Bezpečnost

Nejvíce zmanipulovaný argument se týká bezpečnosti. Pokud se někdo domnívá, že nás radar ochrání, ptáme se jak? Všichni víme, že antirakety sestřelí balistickou střelu pouze na střední dráze letu, neboli na vrcholu balistické křivky. To znamená, že raketa, kterou antiraketa sestřelí, nemůže mít za cíl naše území. Naše území je tedy zcela bezbranné proti potencionálním balistickým střelám. Nic by se tedy nezměnilo od současného stavu, pouze bychom měli terč pro potencionální jaderný konflikt. "Experti" z brněnské FSS (Fakulty sociálních studií) vypracovali mapu, ukazující území, které bude deštník chránit (je na něm téměř celá Evropa). Nutno dodat, že brněnská FSS zcela nekriticky podporuje a prosazuje zájmy USA ve svých politologických a bezpečnostních studijních programech a právem lze mít pochybnosti o její objektivitě a nezávislosti. Je více než zajímavé, že ten samý expert z FSS závěry z této uměle vykonstruované mapy na své přednášce zcela popřel pod tlakem argumentů. Pokud našim americkým přátelům leží na srdci ochrana spojenců, proč tedy jejich systém nechrání naše území?

Bude tedy bezpečnost naší země více ohrožena bez amerických základen? Nebude, protože naše země má díky svému členství v NATO i EU dostatečné bezpečnostní záruky. Není myslitelné, že by jakýkoli stát zaútočil na EU a potažmo NATO. Odveta by byla natolik zničující, že žádný režim by si nemohl dovolit něco tak šíleného. Je totiž v povaze každého režimu, že se snaží udržet a upevnit svou moc a ne se o ni připravit nesmyslnými útoky, kterými by vůbec nic nezískal. Vybudování radaru v naši zemi není pouze obyčejnou stavbou, ale i symbolem souhlasu s rozpínavou a destruktivní politikou USA. V případném globálním konfliktu více ohrožuje nežli chrání. Automaticky nás vystavuje zvýšené pravděpodobnosti útoků ze strany zemí napadených USA a těch díky jejich agresivní a nesmyslné neoimperiální politice není málo. Vzhledem k neodpovědné zahraniční politice USA nemůžeme dopředu vědět, jaká další zbytečná rizika by nám hrozila. Nesmíme zapomínat na to, že v případném konfliktu bude USA vždy hledět hlavně na svou vlastní bezpečnost a nebude se příliš starat o zapadlou zemičku, o jejíž existenci drtivá většina Američanů (včetně vládních a vojenských činitelů) nemá ani tušení.

Na bezpečnost radar mít vliv skutečně bude. Ovšem pouze jako prvek zvyšující napětí v celém světě. Reakce Ruska není přehnaná ani agresivní. Máme sice negativní zkušenost s touto zemí, ale je třeba si uvědomit, že železná opona padla před téměř dvaceti lety. A je to právě snaha USA o rozšíření svého vojenského vlivu, která vytváří napětí a pochopitelné obranné reakce Ruska. Jak byste reagovali vy, kdyby si před vaším bytem zloděj připravoval náčiní? Jen tak byste přihlíželi? Asi těžko. Stejně tak Rusko reaguje na pochybnou snahu USA získat světovou nadvládu díky vojenským systémům, které mají oslabit jeho sílu. Další zbytečné závody ve zbrojení budou výsledkem této snahy. Tomu musíme zabránit a ne nadšeně přispívat.

Jisté nebezpečí nebo jistá manipulace?

Další z pochybných argumentů je tvrzení o jakémsi neurčitém ohrožení. Je spojeno s hledáním nepřítele, který nás potencionálně ohrožuje. Žádná taková země ovšem v současném světě není. Může mít snad někdo oprávněný strach z nové okupace Německem? Nebo nás snad ohrožují imperiální ambice polských sousedů. Či snad Rumuni připravují invaze na naše území. Nebo se snad Rusko snaží obnovit svou sovětskou říši. Nic tomu nenasvědčuje a navíc všechny tyto scénáře jsou díky našemu členství zemí v EU a NATO zcela absurdní a vyloučené. Naše současná situace není vůbec podobná situaci před rokem 1938 nebo 1968. Pouze lidé neznalí historických reálií a souvislostí, nebo v mnohem horším případě vychytralí manipulátoři veřejného mínění, mohou šířit podobně absurdní názory. Přesto se tyto "hrozby" a snahy zastrašit v médiích vyskytují. Opravdu se v tisku dají najít bludné a záměrně zavádějící spekulace o hrozbách z výše uvedených zemí (Rumunsko, Polsko, Rusko). Jejich cílem není nic jiného, než vzbudit pocit ohrožení a následné potřeby ochrany pomocí amerických základen. Dá se předpokládat, že podobné matoucí dezinformace se budou vyskytovat stále intenzivněji. Nezapomeňme na Bushovou administrativou propagandisticky a vědomě šířené lži okolo iráckých zbraních hromadného ničení!

Strašení Iránem je jenom další rafinovaná snaha o vyvolání pocitu ohrožení. Země jako Irán si nemůže dovolit na nikoho zaútočit jadernou zbraní, protože odveta okolních států by byla pro Irán naprosto zničující. A představa, že by Irán útočil na ČR je více než přitažená za vlasy. Irán by svou jadernou zbraň použil spíše v sebeobraně před americkou invazí, která mu reálně hrozí, zřejmě je už i naplánovaná a USA čeká jen na vhodnou situaci a záminku. Irán je ze dvou stran obklopen nepřátelskými vojsky a není tedy nic podivného na tom, že chce vybudovat odstrašující potenciál v podobě jaderné zbraně.

Ovšem zkušení manipulátoři veřejného mínění ví, že bázliví lidé plní strachu o svou bezpečnost jsou snáze ovladatelní a bezmyšlenkovitě přistoupí na nabízenou "ochranu". Skvěle jsme mohli vidět práci manipulátorů veřejného mínění při přípravě invaze do Iráku. Povedlo se jim nejenom zastrašit obyvatele USA nepravdivým tvrzením o útoku zbraněmi hromadného ničení, ale dokonce se jim povedlo spojit Saddáma s útokem z 11.9.2001. Je pravděpodobné, že i my budeme zaplavováni lživými mediálními manipulacemi o nebezpečí, které ve skutečnosti nehrozí. A jako jediné východisko nám bude záhadnou shodou okolností nabízen americký radar. Nepodléhejme laciným nepravdám a nenechejme ze sebe dělat snadno manipulovatelné a nesvéprávné jedince. Naše země není v současné době ohrožovaná žádnou hrozbou. Žádný Irán ani Korea nepředstavují skutečného nepřítele, ale pouze mediální propagandu mocných, kteří chtějí opět prosadit své sobecké zájmy na náš úkor. Nedovolme, aby se opět jednalo o nás, ale bez nás. Jsme občané demokratické země a máme právo na vztyčenou hlavu a odpor proti zvůli mocných. Český národ během krátké doby poznal, jak chutná diktát z Berlína i Moskvy, a dozajista nemá zájem o dalšího "pána" a svévolné příkazy Washingtonu.

Jak ale vidíme, našim vládním představitelům role pohůnků opět nijak nevadí. Proto nemůžeme čekat, že se oni budou rozhodovat samostatně a správně v souladu se zájmy občanů ČR. My sami se musíme rozhodnout, zda se chceme stát lokaji další, tentokrát prý "hodné" velmoci, nebo zda společně zvedneme hlavu a řekneme NE!